Historie karaoke

Tuto situaci tak následně řeší použitím "karaoke" nahrávky, kterou si připravili předtím a chybí zde pouze jejich hlas (nezaměňovat s tzv. playbackem, kdy je v nahrávce obsažen i hlas a umělec při vystoupení pouze "špulí rty" do rytmu).
O tom, kdo vymyslel karaoke v tom smyslu, v jakém ho známe dnes, se stále vedou spory. Nejpravděpodobněji se jeví varianta, že karaoke vynalezl japonský hudebník jménem Daisuke Inoue v Kobe v Japonsku v roce 1971.
Poté, co se tato (nejen) společenská zábava stala populární v Japonsku, rozšířilo se karaoke v 80. letech po východní a jihovýchodní Asii a následně i po celém světě.

Časem se tyto přístroje rozšířili do barů, restaurací a hotelů a následně vznikly i specializované karaoke bary, ve kterých byly separátní karaoke boxy.
V roce 2004 byla Inouemu udělena Ig Nobelova cena ("odlehčená" verze plnohodnotné nobelovy ceny) za mír právě za vynález karaoke, neboť tím údajně přispěl ke vzájemnému zbližování velkého množství lidí.
Inoue se ovšem nikdy neobtěžoval tento svůj vynález patentovat, čímž jednak ztratil možnost stát jedním z nejbohatších mužů Japonska, a jednak se tím vystavil mnoha pozdějším patentovým sporům.
Další články: